>> home >> zdravotnické informace >> specializované poradny >> pro psychomotorický vývoj dětí

 

Poradna pro psychomotorický vývoj dětí

 

Při podezření na poruchu vývoje má matka dítěte obvykle pravdu

FAQ (často kladené otázky)

Při podezření na poruchu vývoje má matka dítěte obvykle pravdu

New BabiesKaždá správná maminka velmi bedlivě sleduje vývoj svého miminka. Každá správná maminka s úzkostí prožívá jakoukoliv odchylku v jeho vývoji. Všichni asi dobře chápeme obavy maminky o její první děťátko. Všechno je pro ni nové, nemá žádnou osobní zkušenost, která by jí pomohla s posuzováním vývoje drobečka. Ač by se mohlo zdát, že matky, které již vychovávají několik starších dětí, budou v tomto ohledu daleko klidnější, opak bývá pravdou. Tyto matky mají možnost srovnávat vývoj svých dětí. Špatná zkušenost s některým ze straších sourozenců násobí obavy o zdravý vývoj novorozence, ale i jakákoliv odchylka vývoje miminka od vývoje pozorovaného u straších zdravých sourozenců vzbuzuje velké obavy. Přitom k miminku během prvního roku života nemá v normální rodině nikdo tak blízko, jako jeho maminka. Zejména proto je právě ona nespolehlivějším indikátorem možného problému. Naše letité zkušenosti s diagnostikou poruch vývoje novorozenců a kojenců to jen potvrzují. V drtivé většině případů je to právě matka, která, s úzkostí a obavou jí vlastní, první poukáže na abnormální psychomotorický vývoj dítěte. Mnohdy však zůstává se svojí obavou osamocena. Tatínkové se často snaží být nad věcí a obavy maminky bagatelizují, přestože o správném vývoji malých dětí obvykle nemají žádné povědomí. Babičky si na vývoj svých dětí zpravidla už moc nepamatují, a tak dceři nebo snaše jsou dost nespolehlivým rádcem, některé propadají nekonstruktivní panice, jiné naopak mamince vyčítají, že na miminku hledá jen chyby a radí jí ať „neplaší“. Kamarádky buď vlastní děti ještě nemají a jejich rady tak nejsou nijak objektivně podložené nebo srovnávají se svými dětmi. Ty jsou buď skvělé a potom je jim hloupé zdůrazňovat ten obrovský rozdíl mezi posuzovaným miminkem a vlastními dětmi, aby náhodou kamarádku neranily. Proto raději chlácholí nebo se vůbec nijak nevyjadřují. Ty, které mají samy nedobře se vyvíjející dítě většinou nedokáží být objektivní a posuzují spíše dítě vlastní než cizí v naději, že jejich dítě na tom bude při srovnání přeci jen lépe, než to Vaše. S kým se tedy poradit. Nabízí se dětský lékař. Ten by měl být erudovaný a objektivní, laskavý, ale i otevřený a sdílný, ... Ne všichni dětští lékaři jsou však zrovna takoví. Posouzení normálního psychomotorického vývoje novorozence a kojence, který odpovídá „tabulkám“ není velký problém, posouzení závažnosti poruchy vývoje odchylujícího se od „tabulek“ vyžaduje však značnou erudici. Dětští lékaři nemívají problém se znalostí normy, ale správná diagnostika patologického psychomotorického vývoje již nemusí být pro ně jednoduchá. Není totiž jednoduchá ani pro specialistu, který se touto problematikou zabývá dennodenně a který se tuto práci učí mnoho roků. Bohužel někteří lékaři své pochybnosti a nejistotu nepřiznají a na dotěrné otázky kladené maminkou odpovídají nesrozumitelně, nejednoznačně, vyhýbavě, slovy jako „uvidíme“, „každé dítě je jiné“, „kluci jsou přeci ve vývoji pomalejší“, …, „kolik dětí jste maminko už viděla?“, … Bohužel se k nám dostává stále mnoho dětí, jejichž maminky včas cítily, že je jejich miminko jiné, než většina vrstevníků, že se chová jinak, než jeho sourozenci ve stejném věku, že se vývoj dítěte zpomaluje nebo se zastavil, …, a které nikdo neposlouchal, byť měly ve svých obavách pravdu. Vzhledem k tomu, že u poruch psychomotorického vývoje jsou včasné rozpoznání problému, včasné zjištění jeho příčiny a včasná terapie podmínkami úspěšného řešení, je to takhle špatně. Opakovaně jsme se v praxi přesvědčili, že to byla právě maminka, kdo měl měl se svým podezřením pravdu. Jen některé maminky si však dokázaly včas prosadit svou a s pomocí svého dětského lékaře, nebo mnohdy i bez ní, si našly pomoc odborníka na psychomotorický vývoj samy; někdy včas, někdy ale i příliš pozdě. Vzhledem k tomu, že během prvního roku života se u dítěte rozhoduje mnohdy o celém jeho dalším životě, je lepší dítě nechat vyšetřit při každém podezření na abnormální vývoj, třeba i s rizikem, že se vyšetření specialistou ukáže nakonec zbytečné, než přehlédnout problém v době, kdy se dá ještě řešit. Je dobře, že je stále více pediatrů, kteří dokáží maminkám naslouchat a kteří při rozhodování o svěřených dětech postupují, jako by šlo jejich vlastní. Na našich stránkách se pokusíme přinášet srozumitelné informace, které Vám, milé maminky, pomohou s odlišením toho, co je ve vývoji miminka normální od toho, co by mohlo signalizovat problém. Svými dotazy můžete usměrnit obsah této stránky do oblastí, které Vás nejvíce zajímají.

prim. MUDr. Boris Živný
poradna-pmv@neurocentrum.cz

zpět nahoruzpět na obsahzpět na začátek textu

Řešíte-li problém, který se podobá tomu, o čem se píše ve výše uvedeném článku, můžete se s žádostí o radu a/nebo pomoc obrátit na naši specializovanou ambulanci nebo nám napsat svůj dotaz na poradna@neurocentrum.cz.

 

 

FAQ (často kladené otázky) - nejnovější otázky a odpovědi najdete vždy nahoře:

 

OTÁZKA (30.12.2010): ... 3 pleny kvůli možnému zkracování stehenních svalů ...

Dobrý den pane doktore, mám prosbičku, co říkáte na látkové pleny u 2 měsíčního miminka? Byli jsme na kontrole kyčliček po šestinedělí. Kyčličky byly v pořádku (jako už v porodnici), ale pan doktor ... X ... z ... Y ... nám řekl, že máme dávat 3 pleny kvůli možnému zkracování stehenních svalů (prý to máme na hranici). Myslíte, že je máme dávat nebo je jiná možnost? Moc děkuji za odpověď. S pozdravem
Karolína ... (Otázka je zveřejněna se souhlasem tazatelky.)

 

ODPOVĚĎ (30.12.2010):

Dobrý den, děkuji Vám za dobrou otázku. Vzhledem k tomu, že se opakovaně setkáváme s poruchami pohybového vývoje miminek následkem tzv. širokého balení (jedná se zejména o poruchy chůze), považujeme takové rady, zejména v případech, kdy má miminko kyčelní klouby v pořádku, za škodlivé. Pokud pan doktor shledal nějaké zkracování stehenních svalů, jak píšete, bylo by dobré je řešit cvičením. S úspěchem k tomu požíváme naši originální reflexní metodu (FPIT, False Proprioceptive Information Therapy), která umožňuje jednoduchým způsobem stehenní svaly uvolňovat, aniž by to mělo za následek riziko ohrožení pohybového vývoje. Pokud máte zájem o posouzení indikace zmiňované reflexní léčby, můžete si u nás domluvit ambulantní konzultaci cestou recepce NeuroCentrum Clinic telefonicky na +420 604 265 487 nebo e-mailem na recepce@neurocentrum.cz).
S pozdravem prim. MUDr. Boris Živný, NeuroCentrum Clinic

 

Řešíte-li problém, který se podobá tomu, o čem se píše ve výše uvedené odpovědi, můžete se s žádostí o radu a/nebo pomoc obrátit na naši specializovanou ambulanci nebo nám napsat svůj dotaz na poradna@neurocentrum.cz.

 

OTÁZKA (2.12.2008): ... abnormální plazení ...

Vážení, můj syn se od 7,5 měsíce plazí. Bohužel zvláštním způsobem - souběžně dá před sebe obě přední ruce na zem a přitáhne k nim tělo. A tak pořád dokola. Odráží se jednou nakrčenou nohou. Nevím, co je špatné. Jak s ním cvičit? Provádíme zatím jen základní cvičení
- reflexní plazení. Už je mu 8 měsíců, nyní už provádí vzpřímený klek a je občas na kolínkách, ale stále neleze. Děkuji za odpověď
B. ... (Otázka je zveřejněna se souhlasem tazatelky.)

 

ODPOVĚĎ (3.12.2008):

To, co popisujete, je homologní pohybový vzor, který je v 8 měsících věku dítěte patologický. Také vynechávání jedné dolní končetiny při plazení není v pořádku (zvláště pokud by dítě vynechávalo stále jen tu samou dolní končetinu). Ve svém věku Váš chlapec ještě nemusí lézt, ale plazit by se měl střídavým vzorem (pravé a levé končetiny se střídají) a se zapojením všech čtyř končetin. Je na místě podezření přinejmenším na centrální koordinační poruchu (mozkovou poruchu řízení hybnosti). Její tíži lze z Vašeho popisu jen obtížně odhadnout. Cvičení reflexní lokomoce je v podobných případech obecně správné, ale jak se zdá, Ve vašem případě cvičení reflexního plazení nestačí nebo není prováděno správně a je tedy neúčinné. Vojtova metoda (reflexní lokomoce) často nevede k účinnému řešení významnější stranové asymetrie pohybu. Zde je potom vhodné zapojit i jiné reflexní postupy, kupř. FPIT (False Proprioceptive Information Therapy). Abychom Vám mohli poradit konkrétní cvičení nebo jiný postup, potřebovali bychom nejprve dítě vyšetřit. Pokud máte zájem o osobní konzultaci, dejte nám to vědět, abychom Vás mohli objednat.

S pozdravem prim. MUDr. Boris Živný, NeuroCentrum Clinic Praha

 

Řešíte-li problém, který se podobá tomu, o čem se píše ve výše uvedené odpovědi, můžete se s žádostí o radu a/nebo pomoc obrátit na naši specializovanou ambulanci nebo nám napsat svůj dotaz na poradna@neurocentrum.cz.